Nestíhám, přemýšlím?

3. října 2007 v 20:56 | Oliva |  Deník
Poslední dobou nějak kašlu na blog. A usínám ve škole.

Myslela jsem si, že je to tak maximálně týden, co jsem nepsala na blog. Ale je to o docela dost dýl. Myslím, že se nemá cenu vymlouvat na to, že nestíhám, i když je to pravda xD Dneska nemám kupodivu žádnej úkol ani učení, což se moc často nestává. Poslední dny jsou ve znamení školy, úkolů a koní. Nic jinýho se mi tam nevecpe. Ve dnech, kdy na koně nechodím, přijedu domů ve čtyři, udělám si úkoly, něco sním, chvíli zevluju a jdu spát. Když na koně chodím, tak na všechno zmíněné nemám čas. Tak si vždycky říkám, že aspoň o víkendech si odpočinu, ale vždycky mi do toho něco vleze - většinou něco koňského. Minulý víkend + pátek mistrák, předminulý krmení a ta Chuchle, za chvíli mám zas službu na koních s nějakýma dětma... A já chci jen klid. A spánek. Pořád mi připadá, že mám určitý spánkový deficit a ne a ne ho dospat, i když leckdy spím víc jak osm hodin. Všichni (babičky, rodiče) do mě pořád hustí, jak mám chodit spát brzo, ale já fakt neponocuju. Kolikrát už si jdu kolem půl desátý lehnout a okamžitě usínám. Načež ale když ráno vstávám v 5:45, nemůžu se vyhrabat z postele a moc mě neprobere ani téměř každodenní běh na autobus. Ve škole pak při těch nudných předmětech (např. dějepis a zeměpis cestovního ruchu) nebo při těch, které máme až šestou, sedmou hodinu (jako je literatura a španělština) padám na lavici a dělám že mě strašně zaujalo něco v učebnici, přitom mám zavřené oči. Když ale vypadnu ze školy, buď domů, nebo na koně, hned jako by mě někdo píchl injekcí do zadku (nebo jinam) a vůbec nejsem unavená. Normálně se začínám podezřívat, že vůbec nejsem ospalá, jen mne nudí škola. I když je fakt, že dneska při TPP jsme krájeli nudle a dost mě bolely záda a hned jsem si nutně musela sednout. Možná jsem fakt nějaká mrzákoidní - taky se každý den těším do postele a chodím spát dřív a dřív, přitom jsem ráno stále stejně unavená. Bludný kruh. Nevíte někdo, jak z něho ven?

Začíná podzim. Na koních skončila sezona. Dost často prší a dost málo svítí sluníčko, vlastně už jsem ho určitě dobrej tejden neviděla venku. Lidi nosí bundy a já si koupila boty (jo, boty!! já, co tak nemám ráda nakupování bot). Potřebovala jsem je, protože do starých mi teklo, takže teď mám takové polokozačky s lebkou. Fakt drsňačka. Ehm. Poslouchám nostalgický písničky, ale zatím nevzpomínám. Tenhle jediný znak ještě nepřišel a já jsem ráda, protože ten asi přijde až fakt začne být sychravo, pršet, zima atd. Proč vůbec píšu o podzimu? Nikdy jsem to nedělala, neměla jsem žádný podzimní depky, nepočítala dny, kdy končí léto. Ale teď to nějak tak vidím, přestože mi to všechno proplouvá mezi prsty, no nebo možná právě proto. Už hrozně dlouho jsem se jen tak nezastavila a nepovídala si s někým, koho znám už léta. Na koních na to není čas, u Rejži vždycky rychle usnu (že, Rejžíku? :-*) a s Petrou jsem byla venku naposled snad o prázdninách. S Anetou J. si nepíšu ani po ajsku a s Převozníkem nám nějak docházejí témata. Ve škole si sice s holkama povídám, ale většinou o těch univerzálních tématech jako škola a kluci. Nebo si holky povídají o tom co mají společného ony - Jana s Terkou spolu chodily dva roky na základku a Barča s Janou znají nějakého společného kluka. Já mám tak maximálně s Barčou a Terkou společný piercing. Jo ještě Štěpán zná shodou okolností Štěpána Weisse (snad jsem to přijímení napsala správně) a Mirek dělá rozhodčího mládeže, takže prý v Lipencích dvakrát pískal fotbal či co. Ale nemáme nikdo žádný společný zážitky, žádný svěřený tajemství, zkrátka - známe se jen měsíc...

Dneska jsem v buse potkala (začneme s cenzurou) bývalého spolužáka D.H., jel ze Smícháče s naší exbývalou spolužačkou L.S. Předevčírem jsem potkala CH.P., bavila se s nějakým bezďákem. Dneska jsem vystupovala z busu a přede mnou se ploužil opět kdo jiný, než zase bývalý spolužák, tentokrát T.P. To je snad výčet všech... Právě přemýšlím, jestli už si mám jít lehnout, nebo ne... Jo... Ne... En ten tý ky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petrushka Petrushka | 3. října 2007 v 21:29 | Reagovat

Ano, nejsou žádné společné zažítky, vzpomínky... Nic.

Vše jde zase od znova a někdy jsem za to ráda a někdy mi to leze krkem.

Je zvláštní opět poznávat nové lidi, nemám s nimi mnoho společného, ale přesto se s několika dokážu bavit bez problémů, ale o čem? "Ví snad jen déšt, co právě začal vát.." (lol, vzpomínáš?) O ničem. Rozhovor na téma zběsilý záchvat smíchu, který dnes postihl Aničku a mě před osobnostní výchovou.

Ve škole si asi nejvíce rozumím právě s Aničkou a Katkou. Jseou obě dostatečně šílené, takže je to fajn.

Já dnes potkala Borise, chtěla jsem ho pozdravit, ale on na mě jen koukl a otočil se. Omg, už po několikáté xD. No nic.

Vše je jiné a to vstávání zatím nesnáším nějak zvlášť špatně, ale až bude více testů, tak to bude mnohem horší.

Taky občas přemýšlím o přestupu. Vím, je to blbost, ale pořád ve mě je ta pochybnost.

Jinak jsem ráda, že jsem se celkem začlenila do kolektivu (tedy do té omezené skupinky pěti a šesti lidí).

Jo, trošku jsem zde shrnula svou novou školu.

2 Petrushka Petrushka | 14. října 2007 v 19:59 | Reagovat

Teď to ale vážně zanedbáváš. Člověk se těší, že zde konečně něco najde a ono nic :P.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama